Vyslyšení modliteb na přímluvu
P. Martina Středy podle historických pramenů – Schwertfera a Dilata

1. Paní Zárubová byla uzdravena od bolestí hlavy přikládáním obrazu P. Martina Středy na nemocné místo.
2. Jan Jakartovský, podkomoří moravský, byl zbaven dvakrát silné pakostnice přikládáním obrazu P. Martina Středy na nemocné místo.
3. V červnu 1651 byl P. Odřej Schambogen, SJ v Novém Jičíně, po záchvatu zimnice rychle uzdraven prosbou skrze zásluhy P. Martina Středy.
4. P. Jiří Kastulus trpěl od roku 1681 pakostnicí 2-3krát do roka. 1684 po velmi těžkém záchvatu se vroucně modlil k P. Martinovi a přikládal si jeho obrázek k již zapálené noze. Ráno byl uzdraven, ale nikomu o tom nepověděl. Za 3 týdny prožil opět záchvat pakostnice a přikládá si opět obrázek P. Středy na nemocnou nohu, modlí se a slibuje, že o svém uzdravení napíše. Ráno je skoro bez bolestí, opět se ale ostýchá o svém uzdravení napsat. 21.10. 1684 se dostavuje opět velmi prudký záchvat pakostnice, že dokonce musí ulehnout a domnívá se, že už zemře. V tomto stavu pokládá nemoc za trest, protože mlčel o dobrodiní, které už dvakrát zažil. Opět prosí P. Středu o pomoc a slibuje, že vše oznámí představným a sepíše zprávu o obdržených milostech (uzdravení). Příští den postupně bolesti přestávají a večer již může chodit. Podle svého slibu vše zapsal a zaslal provinciálovi. Od té doby – během 3 let – se pakostnice o něho občas pokoušela, ale přiložením obrázku P. Martina a modlitbou k němu byla nemoc vždy zahnána.
5. Dopisem z 19. 12. 1686 dosvědčuje P. Krištof Zange, že měl při studiu filosofie v Olomouci často silné bolesti zubů. Když nic nepomáhalo, tak se obrátil na přímluvu P. Martina Středy o pomoc k Bohu. Přečetl si jeden odstavec ze životopisu P. Martina od Schwertferta a přiložil si na tvář obrázek P. Martina . Velmi se zaradoval, protože mohl v noci klidně spát a bolest ho zcela přešla.
6. P. Jiří Senel byl představeným nemocnice brněnské koleje a ošetřoval P. Martina před jeho smrtí. Později rozdával časti šátku P. Martina, který byl nasáklý Otcovou krví. Jednou, když sám dostal hrozné bolení zubů, si přiložil na tvář část šátku P. Martina. Ve tváři škublo a bylo po bolesti.
7. Podobně byl uzdraven jeden novic z těžké nemoci.
8. Podle svědectví P. Ferdinanda Syrakovského, SJ, byl dotekem plátýnek, kterými P. Martin vytíral nádoby na léky, uzdraven od pakostnice Sigmund Sackovic z Bohuňovic, brněnský krajský hejtman.
9. V roce 1678 zuřil v Brně v koleji i gymnáziu mor tak silně, že v jedné třídě gymnázia skoro všichni onemocněli. P. rektor Škodovský vzýval Boha o pomoc a to na přímluvu P. Martina. Brzy se všichni uzdravili až na dva, kterým se nedostalo tak pečlivého ošetření.
10. P. Jan Jelínek píše v listu z 6.5. 1678, že byl stižen tak silným kašlem, až nemohl ani vydechnout. Vzpomněl si, že P. Středa byl sužován kašlem také a tak se k němu modlil a slíbil vykonat jistou pobožnost. Před třemi řeholními členy pak řekl, že pokud se uzdraví, tak to bude zázrak skrze P. Martina. Ráno cítil, že se kašel zmírnil a během dne zcela přestal.
11. P. Václav Králík byl uzdraven od bolestí hlavy na přímluvu P. Martina. Přiložil si část jeho roucha na nemocnou hlavu a k jeho cti se pomodlil Otče náš a Zdrávas Maria. Hned potom bolesti pominuly.
12.  V roce 1687 bolelo P. Králíka tolik v kolenou, že nemohl ani pokleknout. Protože tehdy byla brněnská hrobka otevřena kvůli nějakému pohřbu, vyžádal si dovoleni od P. rektora vykonat u rakve P. Martina pobožnost. U hrobu otec Králík slíbil, že se bude denně modlit 3x Otče náš a Zdrávas a že se v budoucnu úplné porobí vůli svých představených. Po několika dnech přestala bolest úplně a už se nevrátila.
13. V roce 1686 byl uzdraven šlechtic Jindřich Středa. Přišel z Uherska a přinesl si odtamtud zimnici tak silnou, že už skoro umíral. P. Králík viděl, že mu žádný lékař nemůže pomoct. Proto mu navrhl, ať se modlí k P. Martinovi a slíbí, že se bude modlit 3x denně Otčenáš a Zdrávas. Nemocný vše slíbil a nemoc začala ustupovat. Protože ale nemocný svůj slib nedodržoval, začala se nemoc opět zhoršovat. Po zaopatření svatými svátostmi svůj slib dodržoval věrně a brzy se uzdravil.
14. Farář v Hlivici Jan Alfons Šrámek píše veřejnou listinu 18.11. 1687. V ní přísahou potvrzuje Markéta Gilnerová, rodem M ülerová, manželka měšťana a kantora školy ve Hlivici, že roku 1678 upadla do těžké nemoci splstění vlasů, při níž byla i zbavena řeči. Jako umírající přijala svaté svátosti. V noci prosila P. Středu o pomoc. Po třech nebo čtyřech dnech nabyla řeči a poznala, že nemoc se zmírňuje. Po čase se uzdravila docela. Příběh potvrzen i městskou radou 11.3. 1688.
15. 19. 12. 1688 by postižen pakostnicí P. Melichar Haněl. V nemoci se modlil k P. Martinu Středovi. Na nemocné místo si přiložil obraz P. Martina. Postupně se mu začalo dařit lépe a konečně byl 25. prosince uzdraven.
16. P. Karel Wernitzer, profesor v Krumlově měl velké bolesti zubů. Modlil se k P. Martinovi o pomoc a téměř ve stejném okamžiku bolest pominula. Začal pochybovat, jestli mu bylo pomoženo na přímluvu P. Martina a v tom okamžiku se bolest vrátila. Když opravdu uvěřil, že mu poprvé skutečně pomohl otec Martin, bolest přestala.
17. R. 1688 dne 31.3. se spustila v noci z nosu krev šlechtici Kašparu Alexandrovi Mennichovi. Začalo mu také trvale znít v uchu s velikou bolestí. Druhý den si obstaral obrázek P. Martina, složil před ním slib a šel klidně spát. Když se ráno probudil, byl zcela zdráv.
18. V roce 1688 hledala na smrt nemocná představená Uršulinek útočiště u P. Martina. Po pět dní se modlila. Nemoc skutečně se postupně lepšila, až se jednoho dne zapomněla pomodlit, hned jí pak bylo hůř, začala se znovu pravidelné modlit a byla uzdravena.
19. Na přímluvu P. Martina byla také uzdravena Kateřina Stránská, vdova v Klatovech. Měla zlou pakostnicí a ulehla už 3 neděle před svátkem sv. Matěje. Její zpovědník P. Paladius jí přinesl list psaný P. Martinem. Nemocná si přiložila psaní na nemocná místa a za kratičko pocítila, že bolest v boku a v noze zcela přestala. Když se jí bolest objevila ještě v ruce, tak si znovu přiložila list Otce Martina na bolestivé místo, pomodlila se třikrát Otčenáš a Zdrávas a opět jí P. Martin pomohl. Hned mohla klidně usnout. Po probuzení se cítila zdráva. Po šesti týdnech se nemoc opět lehce ukázala, ale když paní poprosila P. Martina o pomoc pocítila značnou úlevu. Pravdivost události potvrzuje i děkan klatovský Jan Vojtěch listem z 10. dubna 1688 a 14.4. 1688 lékař Martin Ambrož W ürth z Wehrenfelsu.
20. P. Pavel Poiazo, prokurátor koleje olomoucké vypravuje, že v srpnu 1688 nemohl devět dní a nocí vůbec pohnout ramenem. Šel na čejkovský statek, aby tam vyhledal lékařskou pomoc. Setkal se tam s jedním knězem, který mu poradil, aby se obrátil o pomoc k P. Martinovi Středovi. P. Poiazo se ale raději nechal vyšetřit lékařem, který mu předepsal nakuřování a mazání ruky. Protože nic nepomáhalo a bolest se stále zvyšovala, obrátil se konečně s pevnou důvěrou na P. Martina s těmito vroucími slovy: „Ctihodný otče Martine, kterého jsem ještě za živa znal, v důvěře se k tobě utíkám a synovsky tě žádám: bude-li to ke slávě Boží a k spáse mé duše, pro své zásluhy mi vypros u Boha buď úplné uzdravení, nebo alespoň zmenšení mých bolestí…“ Ráno bolesti polevili a celý den s ní mohl pohybovat. Druhý den byl už zcela zdráv.
21. Brněnský rada Adam Otto Danczer stonal pakostnicí každý rok osm až dvanáct týdnů. 7.4. 1689 při velmi silném záchvatu si vzpomněl, že má kousek plátna zkošile P. Martina. Slyšel o různých uzdraveních a proto si přivázal tento kousek na nemocnou nohu a vroucně prosil Boha o pomoc na přímluvu P. Martina. Hned v tu hodinu bolesti úplné přestali a druhý den byl úplné zdráv. Písemné svědectví z 17.5.1689.
22. Marie Regina, dcera císařského poštmistra Bertranda Filipa Praetoriga ve Wolkersdorfu která umírala, byla zázračné zachována na živu na základě modlitby k P. Martinovi. Také on sám, jeho paní Anna Markéta a syn Josef Řehoř byli uzdraveni znemoci. Dosvědčeno listem z 30. 6. 1689.
23. V Bačkově u Čáslavi 24. 6. 1689 smrtelné onemocněla Barbora Karolina Klusáková. 16. 8. jí po jejím otci poslal P. Dilat, SJ kousek košile P. Martina. Otec se vrátil domů 23.8. a viděl dceru zcela vyschlou, kost a kůži. Matka ji proto zavěsila tento kousek košile na krk, rodiče se vroucně pomodlili k Bohu a doporučili dceru ochraně P. Martina. Jeden den se nic nestalo, ale od 25.8. jí začalo být podstatně lépe a rychle se uzdravovala. Zapsáno v listu z 26.9. 1689.
24. P. Jiří Bartoloměj Fischer z Moravské Třebové byl těžce nemocen. O svém uzdravení píše v dopise P. Dilatovi takto: „Mnoho let jsem měl pakostnicí, žíly mne bolely a nohy otékaly a v roce 1688 se nemoc tak zhoršila, že se blížila smrt. Tu jsem si vzpomněl na P. Martina Středu a slíbil jsem, že jestliže se uzdravím, tak poputuji do Tuřan k Panně Marii a že v Jezuitském kostele v Brně budu sloužit mši sv. blízko hrobu P. Martina. Po tomto předsevzetí jsem si přikládal každý den kousek z košile P. Středy a list jeho rukopisu na holeně. Pomalu přišlo zlepšení, takže jsem mohl složený slib splnit. Potom jsem se vydal ještě velmi slabý se svými průvodci k Baltickému moři, abych se tam ještě více zotavil. Domů jsem se vrátil zcela zbaven pakostnice a tak jsem znovu putoval do Tuřan a opět sloužil mši sv. v blízkosti hrobu Otce Martina. Bud Bohu a Panně Marii chvála za dobrodiní, kterých se mi dostalo prostřednictvím P. Martina Středy.“
25. Pan Berard Ignát hrabě z Martinic poslal jednomu nemocnému knězi list psaný P. Martinem, aby si jej přivázal na bolavý úd a pokorně důvěřoval v pomoc P. Středy, který mu může od Boha vyprosit úplné zdraví.
26. Přímluva P. Martina pomáhala i v duchovních záležitostech. Brněnský profesor P. Petr Schönfelder poradil jednomu žáku, který trpěl často smyslovými pokušeními, aby si milost k čistotě vyprošoval od P. Martina Středy. Žák uposlechl, několik týdnů se modlil k Otci Martinovi a byl tohoto pokušení zbaven.
27. V roce 1680 byl novic Jan Černý velmi pokoušen myšlenkami. V této své tísni se obrátil o pomoc k P. Martinovi, vyvolil si ho za svého zvláštního patrona a denně ho uctíval. Pokušení pak skutečné velice brzy přestalo. Svědectví zapsáno v listě z 21.12 1686.
28. Ignát Wohlnaubter vypráví, že v roce 1651, když byl desítiletým chlapcem, tak se v sousedství roznemohla jistá žena špatné pověsti i života. Byla bez sebe, blouznila a zuřila. Vůbec nemohla být přivedena k rozumu, aby se mohla vyzpovídat. Teprve když jí její rodiče přiložili na prsa obraz P. Martina Středy a všichni přítomní se vroucně modlili o pomoc k P. Středovi, tak náhle nabyla vědomí, vyzpovídala se zkroušené a klidně zemřela.
29. Jeden kněz Tovaryšstva nosil na prsou neustále obraz P. Středy a zbožně jej uctíval. Při jedné nehodě, kdy se splašili koně a vůz se rozlomil, tak za svou záchranu děkoval P. Martinovi, protože se mu vůbec nic nestalo.
30. Tentýž kněz dosvědčuje, že v sousedství akademické koleje v Praze vypukl na sv. Martina požár. Oba jezuitské domy byly ve velikém nebezpečí a proto prosil s velkou důvěrou o pomoc P. Martina a hned pominulo největší nebezpečí.