Uzdravení na přímluvu
P. Martina Středy

Účastníci:

Paní Miloslava Šplíchalová: píše svědectví, vdova se dvěma studujícími dětmi. Chodí do neokatechumenátního společenství u svatého Jakuba v Brně.

Pan Iza: známý syna paní Šplíchalové, nevěřící, nezaměstnaný, hledá práci, manželka Marie se s ním rozvádí.

Paní Marie: nevěřící, velmi krásná, inteligentní a velmi elegantní mladá žena, výborná kuchařka, má dobré srdce, nesla celé roky hrozný kříž, aby udržela jejich manželství.

3,5letý syn – v přítomnosti otce pád z postele, těžký úraz hlavy.

Události:

20.10.1995 utrpěl 3,5 letý chlapec úraz hlavy pádem z patrové postele. Po vyšetření ve Zlíně má být převezen do Brna na operaci hlavy v dětské nemocnici. Za pobyt matky v Dětské nemocnici v Brně je třeba platit 350 Kč denně, takže rodiče dítěte hledají levnější ubytování. Protože můj bratr Jaroslav Adamčík z Valašských Klobouk věděl, že bydlím u dětské nemocnice v Brně, nabídl svému známému panu Izovi pomoc. Veliký problém byl v tom, že nevěděl, ve kterém domě bydlím, ani přesný název mého pracoviště. Setkávali jsme se pouze u rodičů v Popicích u Brna. Několik hodin mě hledal po domech i na Medlové univerzitě a nakonec mne našel ve Státní rostlinnolékařské zprávě. Moje kolegyně Ing. Olga Nováková mi řekla: „Hledají tě dva vagabundi.“
Přivezl pana Izu do Brna pozval nás na večeři a požádal mne o pomoc. Já jsem jim řekla, že momentálně je náš byt neobyvatelný, protože malíři ukončili malbu ve dvou pokojích a já mám nemocné nohy.

Během dne si manželé vyřizují svoje potřeby, Iza hledá práci, Marie chodí do nemocnice a oba mi pomáhají s úklidem, večer mluvíme o jejich životě. Někdy mluvím s Marií, někdy s Izou, někdy s oběma. Povídáme si o jejich starostech a velmi brzy se dostáváme na téma víry v Boha. Manželé jsou dojati a osloveni mou důvěrou v Boží pomoc a ochranu v těžkých životních situacích, zvláště při zhoršení mého zdravotního stavu (dostala jsem zánět chodidel z prochladnutí a ekzém plísňového typu po návštěvě pedikůry – vznikaly mi podlité praskající
puchýře na nohou). Tato moje nemoc se také po modlitbě na přímluvu P. Martina Středy úplně vyléčila a nikdy se neopakovala.

V roce 2000 jsem již byla v důchodu, tak jsem v době, kdy byl rektorem kostela P. František Pevný často navštěvovala P. Martina Středu v hrobce a vzniklo mezi mámi přátelství. Říkám mu: „Touto rukou jsi dával lidem rozřešení, touto rukou jsi žehnal, žehnej tomuto městu a každému, kdo s vírou a láskou přijde za tebou. Ty dary, které jsi měl, máš stále, tak tě prosím, přimlouvej se na nás u Pána Boha.“

4. 11. 1995 v sobotu večer čtu společně s manžely Katolický týdeník s texty o Zacheovi. Paní Marie a panem Izou jsou velmi osloveni myšlenkou: „Co mohu udělat já, abych viděla Ježíše?“

5. 11. 1995 v neděli jdou se mnou do kostela na mši svatou k Jezuitům. Protože je stejné evangelium jako včerejší text, tak se jeho působení umocňuje. Konkrétní odpovědí na výzvu dnešního evangelia je na můj návrh naše společná modlitba k P. Martinu Středovi, která má 3 části:

1. prosbu za uzdravení dítěte
2. prosbu o obnovení lásky mezi manžely
3. prosbu o vznik neokatechumenátního společenství ve Zlíně.

Uzdravení dítěte a obrácení paní Marie.
6. 11. 1995 V pondělí musí si paní Marie jet do Zlína pro teplejší oblečení kvůli ochlazení počasí. Z domu telefonuje do nemocnice a dozvídá se o výrazném zlepšení zdravotního stavu jejího syna a o rozhodnutí propustit dítě domů bez provedení plánované operace, protože jí není třeba. Paní pořádně nechápe, co se stalo, přichází ke mně s touto ohromující zprávou a dlouho si o tom povídáme. Je jí jasné, že vyslyšením této modlitby vstoupilo do jejího života něco zcela nového. Poznává své vlastní slabosti a chyby a nachází sílu odpustit svému manželovi. Pan Iza je zprávou také velmi překvapen a rád přistupuje na usmíření. Brzy potom se mi svěřuje, že za celých 8 let manželství jejich vztah nebyl tak krásný jako teď. Paní Marie nachází cestu k Bohu, vodí svoje děti do kostela. Pro Pana Izu je cesta k víře a obrácení těžší, snad se i trochu ještě brání plně uvěřit a začít žít křesťansky, je ještě příliš v zajetí hříchu. Brzy se mu však podaří najít práci.

8.11. 1995 chlapec propuštěn z nemocnice zdravý.
24.11. 1995 kontrola v dětské nemocnici v Brně. Vše je v pořádku, další kontrola za 3 měsíce.

Obrácení pana Izy. Moje setkání s manžely pokračují pravidelně dál. Jednoho dne mě navštěvuje pan Iza sám a svěřuje se mi se svými starostmi. V práci měl totiž problémy, pohádal se a dal výpověď. Je zcela zničený, nemá odvahu a siílu začít něco nového. Po dlouhém rozhovoru poukazuji na to, že on na to skutečně nemá, ale Bůh ano, aby se jen spolehl na jeho pomoc, vyznal svou zlobu a otevřel se Boží pomoci. Protože má pan Iza pouze minimální znalosti o Bohu, byl sice pokřtěn, ale nebyl křesťansky vychováván, začínáme mluvit o jeho velké touze začít nový život a jak toho dosáhnout. Pak se dostáváme k lítosti, zpytování svědomí, prosbě o odpuštění a k smíření. Prostě o všem tom co nás otvírá, abychom se Bohu zcela darovali a on mohl k nám přijít a uzdravit naši duši, naše vztahy i tělo. Pan Iza začíná poznávat, že se musí napřed smilovat sám nad sebou, odpustit sobě i bližním, aby mu mohlo být odpuštěno. Stále ho ujišťuji, že Bůh mu pomůže a neopustí ho. Společně se modlíme a pak jdeme na mši sv. Čtení je o obrácení sv. Pavla (Sk 9, 10-19). Pan Iza je hluboce zasažen a říká, že to je právě o něm. Tímto proměněn jde hned ke svátosti smíření k P. Jiřímu Kaňovi a začíná nový život.

Paní Miloslava Šplíchalová
Helferova 3
613 00 Brno
Tel: 05/58 27 97

Brno, dne 11.3. 1996